Testování serveru Dell PowerEdge R620

Společnost Dell nám poskytla k testování jejich řešení PoweEdge R620, u kterého je předně poukazováno na vysokou denzitu výkonu. Obecně však lze říci, že konkurence rozhodně nespí a dokáže nabídnout podobné řešení.

Do 1U postaveném na chipsetu Intel C600 se v tomto případě dají umístit dva procesory Intel (rodina E5-2600), 768GB paměti RAM na 1600 MHz a až 10 TB diskové kapacity. Úložiště se dá řešit pomocí až deseti 2.5" diskových šachet, případně ještě 2x PCIe SSD. Šasi pro 3.5" disky jsme bohužel v nabídce Dell nenalezli. V serveru můžeme najít až 3 PCIe sloty s 16x, 16x a 8x bandwith. Raidové řadiče a 1 Gbps případně 10 Gbps síťové karty jsou dnes také již standardem. Provoz zajišťují dva plně redundantní zdroje, které mají 495, 750 nebo 1100 W.

Server podporuje standardně tyto operační systémy:

• Microsoft® Windows Server® 2012
• Microsoft Windows Server 2008 R2 SP1, x64 (includes Hyper-V® v2)
• Microsoft Windows ® Small Business Server 2011
• SUSE® Linux® Enterprise Server
• Red Hat® Enterprise Linux®

Server PowerEdge R620, který jsme měli k dispozici, byl osazen následovně:

• procesor - 2 x Intel Xeon E5-2650 (2 x 2 GHz / 8 jader / 16 vláken)
• operační paměť - 12 x 16 GB (1333 MHz)
• RAID řadič - PERC H710P
• disky
  • 2 x 2.5" - 146GB 15k
  • 4 x 2.5" - 900GB 10k
  • 1 x 2.5" - 200GB SSD
• zdroje - Titanium efficiency, 750W
• síť - 4 x 1GbE BASE-T

Na server jsme nainstalovali linuxovou distribuci CentOS, která vychází z Red Hatu, takže s nasazením nebyly potíže. Po zapojení začalo seznamování s iDRAC 7. Ten stejně jako iRMC u Fujitsu hlídá hardware kvůli případným selháním a poskytuje vzdálený přístup (KVM) s možností připojení instalačního média. Nejvíce nás překvapila možnost chatování mezi více připojenými uživateli k administračnímu rozhraní :-)

Mírné zklamání nastalo, když jsme zjistili, že iDRAC 7 nepodporuje řádně Google Chrome. Z iDRAC 7 taktéž nelze pracovat s RAID řadičem. Na situaci s řadičem, který lze takto ovládat pouze z BIOSu, v lepším případě pomocí utility v OS jsme již zvyklí, a tak přes všechen rozmar, že by to mohlo být u Dellu jinak, jsme se rozhodli pustit do instalace CentOSu. Prvotně bylo nutné nastavit BIOS. BIOS tohoto serveru je poměrně přehledný a oproti klasickému "modráku" překvapila i jeho ergonomie.

To už nelze říci o administraci RAID řadiče, kam jsme se podívali záhy. Předpokládáme však, že u nás šlo spíše o sílu zvyku. V tomto rozhraní jsme nastavili 2 x 2.5" - 146GB 15k do RAID 1 (pro OS),  4 x 2.5" - 900GB 10k do RAID 5 (pro data) a SSD disk jsme nastavili jako cachecade, který slouží jako pomocná (read) cache pro zbylé disky.

Instalace samotného systému proběhla bez větších komplikací. Jen nás následné překvapila samovolná změna názvu ethernetového rozhraní, které se původně hlásilo jako em1 na eth0. Po změně konfiguračního souboru zase vše běželo jak má.

Pro správu RAIDu jsme následně nainstalovali OMSA (OpenManage Server Administrator). Z přidaného repozitáže to šlo jako po másle. Po dokončení instalace na nás v netstatu vyskočil běžící port, kde běželo webové rozhraní OMSA. Zde nám předně šlo o nastavení monitoringu a správu RAIDu. S RAIDem zde pracovat šlo (kromě cachecade), nemilým překvapením však byla absence alertingu přes e-maily (SNMP OMSA samozřejmě má). Jediná možnost, která se skýtala, byla do všech kolonek (převážně právě u správy RAIDu) vepsat absolutní link ke skriptu, který by při spuštění přes SMTP odesílal upozornění. Nastavovat ho však ke všem událostem, které mohou nastat, je tak trochu drbání pravou rukou za levým uchem.

Jakmile byl server rozběhnut, jali jsme se následně provést měření spotřeby a I/O výkonu.

Spotřeba

* Běh samotného OS
 ** Všechna vlákna CPU zatížena na 100%

I/O výkon

I/O write jsme měřili přes fio s těmito konfiguracemi:

a

Abychom si udělali lepší obrázek, zkusili jsme proti sobě postavit dvě následující řešení

(Dell) 4 x 2.5" - 900GB 10k raid 5 

zápis

• sekvenčně: write: io=25600MB, bw=3901.3MB/s, iops=499359 , runt= 6562msec
• random: write: io=124224KB, bw=12307KB/s, iops=1538 , runt= 10094msec

čtení

• sekvenčně: read : io=1383.7MB, bw=140923KB/s, iops=17615 , runt= 10054msec
• random: read : io=56104KB, bw=5601.2KB/s, iops=700 , runt= 10015msec

(Fujitsu) 4 x 3.5" - 600GB 15k raid 10 

zápis

• sekvenčně: write: io=12863MB, bw=1219.9MB/s, iops=156139 , runt= 10545msec
• random: write: io=91784KB, bw=9171.7KB/s, iops=1146 , runt= 10008msec

čtení

• sekvenčně: read : io=979592KB, bw=97812KB/s, iops=12226 , runt= 10015msec
• random: read : io=70728KB, bw=7069.3KB/s, iops=883 , runt= 10005msec

U zápisu nás překvapily naměřené hodnoty u 2.5" disků s nižšími otáčkami, které byly vyšší než hodnoty u 3.5" disků a to i přes menší RAID 5 penalizaci. Roli v tom může hrát kromě kratší přístupové doby u 2.5" disků i použitý řadič a jeho nastavení. Naopak nás vzhledem ke skutečnosti přítomnosti cachecade nepříjemně překvapilo random čtení, kde měly lepší výsledky 3.5" disky.

Dle nám dostupných informací bychom se snad brzy mohli dočkat cachování přes cachcade i při zápisu. Úzké hrdlo, kterým I/O je, by se díky tomu podstatně rozšířilo.

Tím naše testování skončilo. Snažili jsme se vypíchnout nejdůležitější body, které jsou pro nás podstatné (ergonomie/výkon/spotřeba). Doufáme, že tyto informace mohou být užitečné všem, kdo by o tomto řešení uvažovali.